HIPPOKRATOVA PŘÍSAHA

  "Přísahám při lékaři APOLLONU, při HYGIEII a PANACEI, volám za svědky všechny bohy a bohyně, že ze všech sil a s plným svědomím budu plniti tento slib:
  Budu si vážiti svého mistra v tomto umění jako svých vlastních rodičů, budu se s ním děliti o svůj příjem, budu mu dávati to, čeho bude míti nedostatek, budu pokládati jeho děti za své bratry pokrevné a ze své strany vyučím je v tomto umění bez odměny a bez závazků.
  Umožním účast na vědění a naukách tohoto oboru především svým synům, dále synům svého mistra a potom těm, kdo zápisem a přísahou se prohlásí za mé žáky, ale nikomu jinému.
  Aby nemocní opět nabyli zdraví, nařídím opatření podle svého nejlepšího vědění a posouzení a budu od nich vzdalovati všechno zlé a škodlivé.
  Nehodlám se pohnouti od nikoho, ať je to kdokoliv, abych mu podal jedu nebo abych mu dal za podobným účelem radu.
  Nedám žádné ženě vložku do pochvy s tím úmyslem, abych zabránil oplodnění nebo přerušil vývoj plodu.
  Svůj život i své umění budu ceniti jako posvátné, nebudu dělati operace kamene, a vstoupím-li do domu, vejdu tam pro blaho nemocných, zdržím se všeho počínání nešlechetného, neposkvrním se chlípným dotekem s ženami, muži, se svobodnými ani s otroky.
  O všem, co uvidím a uslyším při léčení samém, nebo v souvislosti s ním, zachovám mlčení a podržím to jako tajemství , nebude-li mi dáno svolení k tomu, abych to řekl.
  Udržím-li pevně a dokonale věrnost této přísaze, buď mi za to dán šťastný život pro všechny časy, kdybych však se proti této přísaze prohřešil, ať mě postihne pravý opak."

Jiná verze:
  Přísahám při Apollonovi, bohu lékařství, při Aeskulapovi, Hygiei a Panacei i při všech bozích a bohyních a dovolávám se jejich svědectví, že podle svých sil a svědomí budu tuto přísahu a tyto závazky řádně zachovávat. Svého učitele v tomto umění budu ctít stejně jako své rodiče a vděčně mu poskytnu všechno nutné, ukáže-li se toho potřeba; také jeho potomky budu pokádat za bratry a budou-li se chtít naučit tomuto umění, vzdělám je v něm bez nároku na odměnu a jakékoliv závazky. Rovněž umožním jak svým synům a dětem svého učitele, tak žákům, kteří se slavnostně zavázali lékařskou přísahou, aby se podíleli na výuce a přednáškách i celé vědě, jinému však nikomu. Způsob svého života zasvětím podle svých sil a svědomí prospěchu nemocných a budu je chránit před každou úhonou a bezprávím. Ani prosbami se nedám pohnout k podání smrtícího léku, ani sám k tomu nedám nikdy podnět. Stejně tak neposkytnu žádné ženě prostředek k vyhnání plodu; zachovám vždy svůj život i své umění čisté a prosté každé viny. Neprovedu řez u žádného nemocného, který trpí kameny, ale odevzdám ho mužům v tomto oboru zkušeným. Ať přijdu do kteréhokoliv domu, vejdu tam jen ve snaze pomoci nemocným vyhýbaje se všemu podezření z bezpráví nebo z jakéhokoliv ublížení. Stejně tak budu vzdálen touhy po smyslových požitcích se ženami a muži, jak se svobodnými tak s otroky. Uvidím-li nebo uslyším-li při své lékařské praxi nebo v soukromém životě lidí něco, co by mělo být utajeno, pomlčím o tom a zachovám to jako tajemství.
  Budu-li tuto přísahu zachovávat a řádně plnit, nechť je mi dopřáno žít navždy šťastně, požívat úcty u všech lidí a těšit se z plodů svého umění. Jestliže ji však poruším a poskvrním, staniž se mi pravý opak.

Doktorská sponze fakulty lékařství University Karlovy v Praze
  Skončili jste svá studia na fakultě lékařství University Karlovy a vykonali jste s úspěchem všechny zkoušky předepsané pro ty, kdož chtějí dosáhnout titulu doktorů medicíny.
  Žádáte nás, aby Vám byl v tomto slavnostním shromáždění tento titul udělen.
Dříve však musíte složit slib, že se vždy budete chovat tak, jak to vyžaduje titul, který máte obdržet.
  SLÍBITE TEDY České republice a jejímu lidu:
především, že si budete vědomi poslání vědy pro společnost a že své vědomosti a svou činnost zaměříte ku prospěchu všeho lidu a své povinnosti budete konat řádně, svědomitě a ochotně s plným vědomím své odpovědnosti a budete stále prohlubovat vědecké poznání a v něm pokračovat;
dále, že budete podle svého nejlepšího svědomí řídit život zdravých i nemocných vvždy jen k jejich prospěchu. Dále, že zachováte svůj život a své lékařské umění čisté a že při každém jednání se zdravým a nemocným budete mít na mysli jen dobro člověka, že to, co uvidíte v životě lidí nebo uslyšíte při provádění svého povolání nebi mimo ně, nebudete dále rozšiřovat a zamlčíte všem nepovolaným;
konečně, že vždy uchováte ve věčné paměti Uviversitu Karlovu a fakultu všeobecného lékařství, na které jste vystudovali.
  Jste hotovi složit tento slavný slib jsouce si vědomi jeho závaznosti ?
DOCTORANDI(složí slib na žezlo): Ano, slibuji
PROMOTOR: Když jste se veřejně tímto slibem zavázali, již nic nebrání tomu, abyste titulu dosáhli.
PROTO JÁ, ŘÁDNĚ USTANOVENÝ PROMOTOR, PROHLAŠUJI VÁS DOKTORY MEDICÍNY, SVĚŘUJI VÁM PRÁVA A ZAVAZUJI VÁS POVINNOSTMI, KTERÉ S TÍMTO TITULEM SOUVISÍ. NA DUKAZ TOHO ODEVZDÁVÁM DO VAŠICH RUKOU DOKTORSKÉ DIPLOMY OPATŘENÉ UNIVERSITNÍ PEČETÍ.



Hippokratova přísaha v současném zdravotnictví

Celospolečenské změny, kterými prochází celá naše společnost, se také významně podílejí na změnách postoje občanů k vlastnímu zdraví, ale také na změnách postoje občanů ke zdravotnickým zařízením a zdravotnickým pracovníkům. Právě tak se změnil i postoj zdravotnických pracovníků k pacientům.
Rozvoj stávajících medicínských oborů a vznik oborů dalších vedou k nebývalému nárůstu poskytované zdravotní péče. Tento nárůst zejména náročných a rizikových zdravotních výkonů, které jsou stále častěji poskytovány seniorům a jsou provázeny větším rizikem komplikací, klade na zdravotnické pracovníky stále větší nároky na odbornost i etiku. Zároveň však vede i k nárůstu požadavků těch, kterým je zdravotní péče poskytována.
Proto musí zákonitě dojít častěji k situaci, kdy pacient není s poskytovanou péčí spokojen a poukazuje na skutečné nebo domnělé odborné nebo etické pochybení lékaře, který péči poskytoval. Vzniklá situace vede k diskusi, která v lepším případě končí stížností, v závažnějším případě jednáním u soudu. I když jsme svědky toho, ze vážnost obecně závazných norem regulujících a upravujících chování a jednání upadá (ať už se jedná o normy právní, nebo etické), pokud dojde ke střetu, obě strany sporu se norem dovolávají.
Jednou z norem, které se dovolávají pacienti i zdravotníci, často však i jejich právní zástupci při řešení vzniklého sporu, je Hippokratova přísaha. Té se dovolávají ať již jde o problém v oblasti etiky a morálky, nebo o problém čistě odborný (zda byl při poskytování zdravotní péče dodržen postup lege artis).
V zásadě tato norma proklamuje, koho si má lékař vážit s důrazem na vděčnost a závazek vůči učiteli a jeho rodině. Lékař má ctít svého učitele za vědomosti, které od něho při studiu získal. Hippokratova přísaha dále lékaři ukládá povinnost předávat získané vědomosti a zkušenosti žákům, kteří se chtějí věnovat umění lékařskému – ars medici.
Lékaři je také uloženo, aby zasvětil svůj život prospěchu nemocných s tou výhradou, že míra tohoto zasvěcení je ponechána na lékaři samotném. Neboť “… ten má pracovat podle svých sil a svědomí, a to, ať již jde o léčení nemocného, či o jeho ochranu před úhonou a bezprávím”.
Pro nás je jistě významná skutečnost, že přísaha zásadně odmítá eutanazii – jednoznačně se stanovuje, že se lékař ani prosbami nedá pohnout k podání smrtícího léku a ani sám k tomu nedá podnět. Stejně jednoznačný je negativní postoj k umělému ukončení těhotenství. Lékař v přísaze slibuje, že žádné ženě neposkytne prostředek “k vyhnání plodu” a v této oblasti bude vždy prost každé viny.
Lékař také slibuje předat každého nemocného, který trpí močovými kameny, těm mužům, kteří jsou zkušení v “řezu na kámen”, tedy požádat odborníka, pokud jako ošetřující lékař nemá sám s nemocí pacienta dostatečné zkušenosti nebo dostatečné vzdělání.
Přísaha obsahuje také zásady chování lékaře při návštěvě v bytě nemocného. Klade důraz na to, aby lékař do bytu vstupoval pouze s úmyslem pacientovi pomoci. Při tom se má zdržet všech jednání, která by mohla nasvědčovat o jiném úmyslu. Velice důležitá je pasáž týkající se profesionální mlčenlivosti nebo, jak bychom řekli dnes, povinné mlčenlivosti zdravotnického pracovníka. Lékař se zavazuje, že uvidí-li nebo uslyší-li při své lékařské praxi, co by mělo být utajeno, bude to chovat jako tajemství. Dodržování přísahy bude odměňováno tím, že lékaři bude dopřáno žít navždy šťastně, bude požívat úcty všech lidí a bude mu dopřáno těšit se z výsledků svého umění. Lékaři, který přísahu poruší či neplní, se pak “stane opak”.
Hippokratova přísaha měla zásadní význam při tvorbě etických a morálních norem v oblasti poskytování zdravotní péče. Některé právní normy z ní i vycházejí. Hippokratova přísaha však nemá a v žádné zemi nikdy ani neměla charakter normy právní. I když byla uznávána, byla vždy pouze specifickou etickou normou upravující chování lékaře. Byla tedy normou profesní etiky úzké skupiny lidí.
Je také vhodné připomenout, že se Hippokratova přísaha na Karlově univerzitě nikdy neskládala. Doktorandi clarissimi skládali po zdárném ukončení vysokoškolského studia na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy slib, který měl vlastní znění odlišné od Hippokratovy přísahy.
I když nelze snižovat význam Hippokratovy přísahy, je nutné přiznat, že se v mnohém již přežila a v současné době by se dostala do kolize s právní normou “vyšší právní síly”. Konkrétně například se zákonnou právní normou upravující umělé ukončení těhotenství.
Z uvedeného tedy vyplývá, že se při řešení problému poskytování zdravotní péče nelze opírat o znění Hippokratovy přísahy.
Zveřejněno: 23. květen 2001 MUDr. JUDr. Lubomír Vondráček

zpět